Samjutta-nikája 22

Khandha-samjutta

Osobnostní skupiny

 

Obsah:
48. Khandha-sutta   Skupiny
59. Anattalakkhana-sutta   Znak ne-já
95. Phenapindúpama-sutta   Přirovnání ke kusu pěny

 

48. Khandha-sutta   Skupiny

V Sávatthí. "Vyložím vám pět skupin a pět skupin ulpívání, mniši, poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit.
Co je to pět skupin, mniši?
Jakákoli je zde (1.)hmota [tělesnost] (rúpa)... (2.)pociťování (védaná)... (3.)vnímání (saňňá)... (4.)formace (sankhára)... (5)vědomí (viňňána), ať minulé, budoucí či přítomné, vnitřní nebo vnější, hrubé či jemné, nízké či vznešené, vzdálené či blízké, tomu se říká (1.)skupina hmoty [tělesnosti]... (2.)skupina pociťování... (3.)skupina vnímání... (4.)skupina formací... (5.)skupina vědomí.
Tomu všemu se říká pět skupin.

Co je to pět skupin ulpívání?
Jakákoli je zde (1.)hmota [tělesnost]... (2.)pociťování... (3.)vnímání... (4.)formace... (5)vědomí, ať minulé, budoucí či přítomné, vnitřní nebo vnější, hrubé či jemné, nízké či vznešené, vzdálené či blízké, které je spojeno se zákalem ulpívání, tomu se říká (1.)hmota [tělesnost] jakožto skupina ulpívání... (2.)pociťování jakožto skupina ulpívání... (3.)vnímání jakožto skupina ulpívání... (4.)formace jakožto skupina ulpívání... (5.)vědomí jakožto skupina ulpívání.
Tomu všemu se říká pět skupin ulpívání."

 

59. Anattalakkhana-sutta   Znak ne-já     (2. Buddhova rozprava)

Tak jsem slyšel. Jednou dlel Vznešený v Báránasí, v místě zvaném Isipatana, v Gazelím háji. Tam Vznešený oslovil skupinu pěti mnichů (bhikkhú): "Mnichové!" "Pane!" odpověděli mniši Vznešenému. Vznešený pravil:
"Mniši, hmota [tělesnost] (rúpa)... pociťování (védaná)... vnímání (saňňá)... formace (sankhára)... a vědomí (viňňána) jsou ne-já (anattá). Kdyby totiž hmota... pociťování... vnímání... formace... a vědomí byly já (attá), nevedly by k trápení a bylo by možné je ovládat dle svého přání: ´Ať jsou moje hmota... pociťování... vnímání... formace... a vědomí takové a takové, ať nejsou takové a takové.´
Ale jelikož jsou hmota... pociťování... vnímání... formace... a vědomí ne-já, tak vedou k trápení a není možné je ovládat dle svého přání: ´Ať jsou moje hmota... pociťování... vnímání... formace... a vědomí takové a takové, ať nejsou takové a takové.´
Co myslíte, mniši, jsou hmota... pociťování... vnímání... formace... a vědomí stálé (niččam) nebo nestálé (aniččam)?" "Nestálé, pane."
"A to, co je nestálé, je strastné (dukkha) nebo šťastné (sukha)?" "Strastné, pane."
"A to, co je nestálé, strastné a je předmětem změny, je správné nahlížet jako: ´Toto je mé, toto jsem já, toto je mé já?´" "To ne, pane."

"Proto, mniši, jakákoliv je zde hmota... pociťování... vnímání... formace... a vědomí, ať již minulé, budoucí či přítomné, vnitřní [vlastní] či vnější [ostatních], hrubé či jemné, nízké či vznešené, vzdálené či blízké, veškerá hmota... veškeré pociťování... veškeré vnímání... veškeré formace... a veškeré vědomí by měly být nahlíženy v souladu se skutečností (jathábhútam), se správným porozuměním (sammappaňňája), takto: ´Toto není mé, toto nejsem já, toto není mé já.´

Mniši, vnímaje toto, poučený ušlechtilý žák (sutavá arijasávako) se odvrací (nibbindati) od hmoty... pociťování... vnímání... formací... a vědomí. Když se odvrátí, ztratí vášeň (viradždžati). Když ztratí vášeň, tak se osvobodí (vimuččati). Když je osvobozen, je v něm poznání osvobození a ví: ´Ukončeno je zrozování, dokonán je čistý život, úkol je splněn, po tomto zde již není nic dalšího."Tak pravil Vznešený. Potěšená skupina pěti mnichů se zaradovala ze slov Vznešeného. A vskutku, během výkladu této řeči se mysli všech pěti mnichů neulpíváním osvobodily od zákalů.

 

95. Phenapindúpama-sutta   Přirovnání ke kusu pěny

Sávatthijam: Ekam samajam bhagavá ajodždžhájam viharati gangája nadijá tíre. Tatra kho bhagavá bhikkhú ámantesi: 'bhikkhavoti, bhadante'ti te bhikkhú bhagavato paččassosum. Bhagavá etadavoča:

V Sávatthí: Jednou Vznešený prodléval v Ajodždžhe, na břehu řeky Gangy. Zde Vznešený oslovil mnichy: "Mnichové!" "Pane," odpověděli mniši Vznešenému. Vznešený pravil:

1. Sejjathápi bhikkhave ajam gangánadí mahantam phenapindam ávahejja tamenam čakkhumá puriso passejja nidždžhájejja joniso upa parikkhejja, tassa tam passato nidždžhájato joniso upaparikkhato rittakaňňeva khájejja, tuččhakaňňeva khájejja, asárakaňňeva khájejja, kim hi sijá bhikkhave phenapinde sáro?
Evameva kho bhikkhave jam kiňči rúpam atítánágatapaččuppannam adždžhattam vá bahiddhá vá olárikam vá sukhumam vá hínam vá panítam vá jam dúre santike vá, tam bhikkhu passati nidždžhájati joniso upaparikkhati, tassa tam passato nidždžhájato joniso upaparikkhato rittakaňňeva khájati, tuččhakaňňeva khájati, asárakaňňeva khájati, kim hi sijá bhikkhave rúpe sáro?

1. "Mniši, jako kdyby po této řece Ganze plaval velký kus pěny. Kdyby ho viděl, pozoroval a hluboce zkoumal nějaký člověk s dobrým zrakem, jevil by se mu jako dutý, prázdný a bez podstaty (bez jádra), neboť jaká podstata, mniši, by mohla být v kusu pěny?
Stejně tak, mniši, mnich vidí, pozoruje a hluboce zkoumá jakoukoliv hmotu (tělesnou formu), ať minulou, budoucí či přítomnou, vnitřní či vnější, hrubou či jemnou, nízkou či vznešenou, vzdálenou či blízkou. Když ji takto vidí, pozoruje a hluboce zkoumá, jeví se mu jako dutá, prázdná a bez podstaty (bez jádra), neboť jaká podstata, mniši, by mohla být ve hmotě (v tělesné formě)?

2. Sejjathápi bhikkhave saradasamaje thullaphusitake deve vassante udake udakabubbulam uppadždžati čeva nirudždžhati ča. Tamenam čakkhumá puriso passejja nidždžhájejja joniso upaparikkhejja, tassa tam passato nidždžhájato joniso upaparikkhato rittakaňňeva khájejja, tuččhakaňňeva khájejja, asárakaňňeva khájejja, kim hi sijá bhikkhave udakabubbule sáro?
Evameva kho bhikkhave já káči vedaná atítánágatapaččuppanná adždžhattam vá bahiddhá vá olárikam vá sukhumam vá hínam vá panítam vá jam dúre santike vá, tam bhikkhu passati nidždžhájati joniso upaparikkhati, tassa tam passato nidždžhájato joniso upaparikkhato rittakaňňeva khájati, tuččhakaňňeva khájati, asárakaňňeva khájati, kim hi sijá bhikkhave vedanája sáro?

2. Mniši, jako když na podzim prší velké, těžké kapky a na hladině vznikají a zanikají vodní bubliny. Kdyby je viděl, pozoroval a hluboce zkoumal nějaký člověk s dobrým zrakem, jevily by se mu jako duté, prázdné a bez podstaty (bez jádra), neboť jaká podstata, mniši, by mohla být v bublině vody?
Stejně tak, mniši, mnich vidí, pozoruje a hluboce zkoumá jakékoliv pociťování, ať minulé, budoucí či přítomné, vnitřní či vnější, hrubé či jemné, nízké či vznešené, vzdálené či blízké. Když ho takto vidí, pozoruje a hluboce zkoumá, jeví se mu jako duté, prázdné a bez podstaty (bez jádra), neboť jaká podstata, mniši, by mohla být v pociťování?

3. Sejjathápi bhikkhave gimhánam paččhime máse thite madždžhantike kále mariči phandati, tamenam čakkhumá puriso passejja nidždžhájejja joniso upaparikkhejja, tassa tam passato nidždžhájato joniso upaparikkhato rittakaňňeva khájejja, tuččhakaňňeva khájejja, asárakaňňeva khájejja, kim hi sijá bhikkhave maríčikája sáro?
Evameva kho bhikkhave, já káči saňňá atítánágatapaččuppanná adždžhattam vá bahiddhá vá olárikam vá sukhumam vá hínam vá panítam vá jam dúre santike vá, tam bhikkhu passati nidždžhájati joniso upaparikkhati, tassa tam passato nidždžhájato joniso upaparikkhato rittakaňňeva khájati, tuččhakaňňeva khájati, asárakaňňeva khájati, kim hi sijá bhikkhave saňňája sáro?

3. Mniši, jako když v posledním měsíci horkého období, v poledne, v horkém vzduchu mihotá přelud. Kdyby ho viděl, pozoroval a hluboce zkoumal nějaký člověk s dobrým zrakem, jevil by se mu jako dutý, prázdný a bez podstaty (bez jádra), neboť jaká podstata, mniši, by mohla být v přeludu?
Stejně tak, mniši, mnich vidí, pozoruje a hluboce zkoumá jakékoliv vnímání, ať minulé, budoucí či přítomné, vnitřní či vnější, hrubé či jemné, nízké či vznešené, vzdálené či blízké. Když ho takto vidí, pozoruje a hluboce zkoumá, jeví se mu jako duté, prázdné a bez podstaty (bez jádra), neboť jaká podstata, mniši, by mohla být ve vnímání?

4. Sejjathápi bhikkhave puriso sáratthiko sáragavesí sáraparijesanam čaramáno tinham kuthárim ádája vanam pavisejja, so tattha passejja mahantam kadalikkhandham udžum navam akukkukadžátam tamenam múle čhindejja, múle čhetvá agge čhindejja, agge čhetvá pattavattim vinibbhudžejja, so tattha pattavattim vinibbhudžanto pheggumpi nádhigaččhejja, kuto sáram? Manam čakkhumá puriso passejja nidždžhájejja joniso upaparikkhejja, tassa tam passato nidždžhájato joniso upaparikkhato rittakaňňeva khájejja, tuččhakaňňeva khájejja, asárakaňňeva khájejja, kim hi sijá bhikkhave kadalikkhandhe sáro?
Evameva kho bhikkhave, je keči sankhárá atítánágatapaččuppanná adždžhattam vá bahiddhá vá olárikam vá sukhumam vá hínam vá panítam vá jam dúre santike vá, tam bhikkhu passati nidždžhájati joniso upaparikkhati, tassa tam passato nidždžhájato joniso upaparikkhato rittakaňňeva khájati, tuččhakaňňeva khájati, asárakaňňeva khájati, kim hi sijá bhikkhave sankháresu sáro?

4. Mniši, jako kdyby nějaký muž potřebující jádrové dřevo (jádro), hledající jádrové dřevo, pídící se po jádrovém dřevu, vzal ostrou sekeru, vstoupil do lesa a zde by uviděl velký banánovník, rovný, mladý, bez pupenů na kůře. Pak by odetnul kořen, odetnul by korunu a rozvinul by jeho kmen. Ale když by ten kmen rozvinul, nenašel by ani vnější dřevo, natož pak jádrové dřevo (jádro), neboť jaké jádro, mniši, by mohlo být v banánovníku?
Stejně tak, mniši, mnich vidí, pozoruje a hluboce zkoumá jakékoliv formace, ať minulé, budoucí či přítomné, vnitřní či vnější, hrubé či jemné, nízké či vznešené, vzdálené či blízké. Když je takto vidí, pozoruje a hluboce zkoumá, jeví se mu jako duté, prázdné a bez podstaty (bez jádra), neboť jaká podstata, mniši, by mohla být ve formacích?

5. Sejjathápi bhikkhave, májákáro vá májákárantevásí vá čatummahápathe májám vidamsejja, tamenam čakkhumá puriso passejja nidždžhájejja joniso upaparikkhejja, tassa tam passato nidždžhájato joniso upaparikkhato rittakaňňeva khájejja, tuččhakaňňeva khájejja, asárakaňňeva khájejja, kim hi sijá bhikkhave májája sáro?
Evameva kho bhikkhave, jam kiňči viňňánam atítánágatapaččuppannam adždžhattam vá bahiddhá vá olárikam vá sukhumam vá hínam vá panítam vá jam dúre santike vá, tam bhikkhu passati nidždžhájati joniso upaparikkhati, tassa tam passato nidždžhájato joniso upaparikkhato rittakaňňeva khájati, tuččhakaňňeva khájati, asárakaňňeva khájati, kim hi sijá bhikkhave viňňáne sáro?

5. Mniši, jako kdyby nějaký iluzionista nebo jeho učeň na křižovatce silnic předváděl nějakou iluzi. Kdyby ji viděl, pozoroval a hluboce zkoumal nějaký člověk s dobrým zrakem, jevila by se mu jako dutá, prázdná a bez podstaty (bez jádra), neboť jaká podstata, mniši, by mohla být v iluzi?
Stejně tak, mniši, mnich vidí, pozoruje a hluboce zkoumá jakékoliv vědomí, ať minulé, budoucí či přítomné, vnitřní či vnější, hrubé či jemné, nízké či vznešené, vzdálené či blízké. Když ho takto vidí, pozoruje a hluboce zkoumá, jeví se mu jako duté, prázdné a bez podstaty (bez jádra), neboť jaká podstata, mniši, by mohla být ve vědomí?

Evam passam bhikkhave, sutavá arijasávako rúpasmimpi nibbindati, vedanájapi nibbindati, saňňájapi nibbindati, sankháresu nibbindati, viňňánasmimpi nibbindati, nibbindam viradždžati, virágá vimuččati, vimuttasmim vimuttamiti ňánam hoti ´khínááti, vusitam brahmačarijam, katam karaníjam, náparam itthattájá ti´ padžánátíti.
Idamavoča bhagavá. Idam vatvá sugato atháparam etadavoča satthá:

Když toto vidí poučený ušlechtilý žák, mniši, odvrací se od hmoty (tělesné formy), odvrací se od pociťování, odvrací se od vnímání, odvrací se od formací, odvrací se od vědomí. Když se odvrátí, tak ztratí vášeň. Když ztratí vášeň, tak se osvobodí. Jsa osvobozen, je v něm poznání osvobozeného a ví: ´Ukončeno je zrozování, dokonán je čistý život, úkol je splněn, po tomto zde již není nic dalšího.´"
Tak pravil Vznešený. Když to Blažený dořekl, dodal Učitel ještě toto:

Phenapindúpamam rúpam, vedaná bubbulupamá,  maričikupamá saňňá,
sankhárá kadalúpamá, májúpamaňča viňňánam, dípitá diččabandhuná.

"Hmota je jako kus pěny, pociťování jako bublina, vnímání jako přelud,
formace jako banánovník, vědomí jako iluze - to bylo vysvětleno Synem slunce.

Jathá jathá nam nidždžhájati joniso upaparikkhati,
rittakam tuččhakam hoti jo nam passati joniso

Jakkoliv je (osobnostní skupiny) někdo pozoruje a hluboce zkoumá,
pro toho, kdo je vidí moudře, jsou duté a prázdné.

jo imam kájam gárajham bhuripaňňena desitam,
pahánam tinnam dhammánam rúpam passetha čhaddhitam

Počínaje tímto tělem, jak to učí Ten s rozsáhlou moudrostí,
když je opuštěno třemi věcmi - pohleď jak je tato hmota odvržená -

áju usmá ča viňňánam jadá kájam džahantimam
apaviddho tadá seti parabhattam ačetanam.

životní vitalitou, žárem a vědomím když je toto tělo opuštěno,
tak leží odhozené a nevnímavé, je jídlem pro ostatní.

Etádisájam santáno májájam bálalápiní,
vadhako eso akkháto, sáro ettha na vidždžati.

Tímto směrem se ubírá, je iluzí, hloupým nesmyslem,
ukazuje se jako vrah, žádná podstata (jádro) zde není k nalezení.

Evam khandhe avekkhejja bhikkhu áraddhavírijo,
divá vá jadi vá ratti sampadžáno patissato.

Takto by měl energický mnich nahlížet osobnostní skupiny,
dnem i nocí, s jasným chápáním a uvědoměním.

Padžahe sabbasamjogam karejja saranattano,
čarejjádittasísova patthajam aččutam padanti.

Měl by opustit všechna pouta, sám sobě útočištěm,
měl by žít jako s hlavou v plamenech, aby dosáhl nezvratného stavu."

 

 
        © Přátelé Dhammy,   překlad Štěpán Chromovský