Madhupindika-sutta

Medová kulička

Úvod - poučení Dandapánimu

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v kraji Sakjů, v Nigródhově zahradě poblíž Kapilavatthu.
Tehdy se Vznešený časně z rána ustrojil, vzal svou misku a roucho a vstoupil do Kapilavatthu za almužnou. Když Vznešený obešel Kapilavatthu a vrátil se z almužní obchůzky, poté, co pojedl, vydal se směrem k Velkému háji, kde usedl u kořene mladého bélového stromu, aby tam strávil den.
Sakjan Dandapáni, který pořád někde chodil a potuloval se, se rovněž vydal do Velkého háje, k mladému bélovému stromu, kde prodléval Vznešený. Když tam dorazil, vyměnili si pozdravy a prohodili spolu pár přátelských zdvořilostních slov, načež se postavil stranou, opřen o hůl. Pak Sakjan Dandapáni, stojící stranou, takto oslovil Vznešeného: "Co vykládá asketa, co učí?"

"Já vykládám a učím, příteli, že se člověk v tomto světě s jeho bohy, Máry a Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, bohů a lidí nezaplétá do žádných svárů, a že onen bráhman, který je odpoután od smyslných rozkoší, bez pochybností a starostlivosti, prost toužení po jakémkoli stavu bytí, již neprodlévá u žádných vjemů."
Po těchto slovech Sakjan Dandapáni potřásl hlavou, zakmital jazykem, svraštil čelo do tří vrásek a odešel, opíraje se o hůl.

Poté Vznešený k večeru opustil svou samotu a vydal se k Nigródhově zahradě. Když tam dorazil, usedl na připravené místo a vyprávěl mnichům, co se přihodilo. Po těchto slovech jeden mnich (bhikkhu) takto oslovil Vznešeného:
"A jakou, pane, vykládá Vznešený [nauku], že se člověk v tomto světě s jeho bohy, Máry a Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, bohů a lidí nezaplétá do žádných svárů? A jak, pane, onen bráhman, který je odpoután od smyslných rozkoší, bez pochybností a starostlivosti, prost toužení po jakémkoli stavu bytí, již neprodlévá u žádných vjemů?"

"Onen zdroj, mnichu, odkud člověka napadají pojmy plynoucí z rozbujelého vnímání (papaňčasaňňá): není-li tam nic, z čeho by se dalo těšit, co by bylo možno vítat a k čemu by se dalo vázat - to je konec sklonů k vášni (rágánusaja), to je konec sklonů k odporu (patighánusaja), to je konec sklonů k názorům (ditthánusaja), to je konec sklonů k pochybnostem (vičikiččhánusaja), to je konec sklonů k domýšlivosti (mánánusaja), to je konec sklonů k vášni po bytí (bhavarágánusaja), to je konec sklonů k nevědomosti (avidždžánusaja), to je konec zvedání holí a zbraní, konec hádek, svárů a sporů, obviňování, zlomyslnosti a lhaní. Zde tyto špatné, neprospěšné stavy beze zbytku ustávají."
Tak pravil Vznešený. Po těchto slovech Blažený vstal a vstoupil do svého příbytku.

Krátce poté, co Vznešený odešel, si mniši pomysleli: "Vznešený vyslovil tento stručný výrok, aniž by vysvětlil jeho širší smysl, načež se zvedl a vstoupil do svého příbytku. Kdo nám asi vysvětlí širší smysl tohoto stručného výroku?" A pak si pomysleli: "Ctihodný Mahá-Kaččána je chválen Mistrem a uznáván svými společníky ve svatém životě, kteří jsou moudří. On jistě dokáže vysvětlit širší smysl tohoto stručného výroku. Co kdybychom ctihodného Mahá-Kaččánu vyhledali a zeptali se ho na tuto věc?"
Poté se mniši vydali k místu, kde se zdržoval ctihodný Mahá-Kaččána. Když tam dorazili, vyměnili si pozdravy a prohodili spolu pár přátelských zdvořilostních slov, načež usedli stranou a vyložili mu, co se přihodilo. Pak ho požádali: "Nechť ctihodný Mahá-Kaččána vysvětlí [tuto věc]."
"Přátelé, jako kdyby nějaký člověk potřebující jádrové dřevo, hledající jádrové dřevo, pídící se po jádrovém dřevě přešel kořen i kmen velikého stromu s jádrovým dřevem a myslel by si, že ho má hledat mezi větvemi a listovím, právě tak je tomu s vámi, ctihodní, kteří jste přešli Mistra, ač jste ho měli před sebou, a myslíte si, že byste se na tuto věc měli zeptat mě. Neboť Vznešený, přátelé, vskutku ví a vidí, je okem, je poznáním, je Dhammou, je svatým, tím kdo říká a vykládá, tím kdo vede k cíli, dárcem bezsmrtnosti, pánem Dhammy, Tathágatou. To byla ta chvíle, kdy jste se měli Vznešeného zeptat na tuto věc a zapamatovat si jeho odpověď."
"Zajisté, příteli, Vznešený vskutku ví a vidí, je okem, je poznáním, je Dhammou, je svatým, tím kdo říká a vykládá, tím kdo vede k cíli, dárcem bezsmrtnosti, pánem Dhammy, Tathágatou. To byla ta chvíle, kdy jsme se měli Vznešeného zeptat na tuto věc a zapamatovat si jeho odpověď. Ale ctihodný Mahá-Kaččána je chválen Mistrem a uznáván svými společníky ve svatém životě, kteří jsou moudří. On jistě dokáže vysvětlit širší smysl tohoto stručného výroku, který Vznešený vyslovil, aniž by vysvětlil jeho širší smysl. Nechť ctihodný Mahá-Kaččána vysvětlí [tuto věc], pokud mu to nečiní potíže."
"Tak tedy, přátelé, poslouchejte, dávejte dobrý pozor, a já budu hovořit." "Ano, příteli," odpověděli mniši. Ctihodný Mahá-Kaččána pravil:
"Co se týče toho stručného výroku, který Vznešený vyslovil, aniž by vysvětlil jeho širší smysl, načež se zvedl a vstoupil do svého příbytku, totiž: ´Onen zdroj, mnichu, odkud člověka napadají pojmy plynoucí z rozbujelého vnímání: není-li tam nic, z čeho by se dalo těšit, co by bylo možno vítat a k čemu by se dalo vázat - to je konec sklonů k vášni, to je konec sklonů k odporu, to je konec sklonů k názorům, to je konec sklonů k pochybnostem, to je konec sklonů k domýšlivosti, to je konec sklonů k vášni po bytí, to je konec sklonů k nevědomosti, to je konec zvedání holí a zbraní, konec hádek, svárů a sporů, obviňování, zlomyslnosti a lhaní. Zde tyto špatné, neprospěšné stavy beze zbytku ustávají. ´ - já chápu jeho širší význam takto:

Není-li tu oko, tvary a vědomí oka... ucho, zvuky a vědomí ucha... nos, vůně a vědomí nosu... jazyk, chutě a vědomí jazyka... tělo, doteky a vědomí těla... mysl, mentální jevy a vědomí mysli, nelze rozeznat projev doteku. Není-li tu projev doteku, nelze rozeznat projev pociťování. Není-li tu projev pociťování, nelze rozeznat projev vnímání. Není-li tu projev vnímání, nelze rozeznat projev myšlení. Není-li tu projev myšlení, nelze rozeznat projev napadání pojmy plynoucími z rozbujelého vnímání.
Takto chápu širší význam toho stručného výroku... Chcete-li, ctihodní, můžete jít nyní za Vznešeným a zeptat se ho na tuto věc. Jak vám Vznešený odpoví, tak byste si to měli zapamatovat."

Když se mniši potěšili a zaradovali ze slov ctihodného Mahá-Kaččány, vstali a vydali se k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazili, pozdravili ho a usedli stranou. Mniši, sedící stranou, pak Vznešenému vyložili, co se odehrálo po jeho odchodu. "Potom jsme, pane, vyhledali ctihodného Mahá-Kaččánu a zeptali jsme se ho na tuto věc. A on nám tu věc vysvětlil těmito způsoby, těmito slovy, těmito výrazy."
"Mahá-Kaččána je moudrý, mniši, Mahá-Kaččána má velké porozumění [moudrost]. Kdybyste se mě na tuto věc zeptali, byl bych vám odpověděl tím samým způsobem jako Mahá-Kaččána. Toto je smysl té věci a tak byste si to měli zapamatovat."
Po těchto slovech ctihodný Ánanda takto oslovil Vznešeného: "Jako kdyby, pane, nějaký hladový a vysílený člověk objevil medovou kuličku, a když by jí poté jedl, nalezl by v ní výtečnou sladkou chuť, právě tak, pane, kterýkoli schopný mnich, který s porozuměním zkoumá smysl této řeči o Dhammě, v ní nalezne uspokojení a duševní projasnění. Jaký je název této řeči o Dhammě, pane?"
"Nuže tedy, Ánando, pamatuj si tuto řeč o Dhammě pod názvem ´medová kulička.´"
Tak pravil Vznešený. Ctihodný Ánanda byl uspokojen a zaradoval se ze slov Vznešeného.