Madždžhima-nikája 13
Mahá
Dukkhakkhandha-sutta
Delší rozprava o hromadě strasti
Úvod
Tak jsem slyšel.
Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, v Anáthapindikově
zahradě. Tehdy, když nastalo ráno, mnoho mnichů se obléklo, vzalo své
svrchní roucho a almužní mísu, a šlo do Sávatthí pro almužnu. Načež si
pomysleli: "Je ještě příliš brzy na to jít do Sávatthí pro almužnu. Co
kdybychom šli do zahrady asketických poutníků z jiných škol?" A tak
vstoupili do zahrady asketických poutníků z jiných škol, vyměnili si s
nimi přátelské pozdravy a usedli stranou, načež je asketičtí poutníci
takto oslovili: "Přátelé, asketa Gótama popisuje plné porozumění smyslným
požitkům (káma), a my rovněž popisujeme plné porozumění smyslným požitkům.
Asketa Gótama popisuje plné porozumění tělesnosti [hmotě] (rúpa), a my
rovněž popisujeme plné porozumění tělesnosti. Asketa Gótama popisuje plné
porozumění pociťování (védaná), a my rovněž popisujeme plné porozumění
pociťování. Jaká je zde, přátelé, přednost, jaká je zde odlišnost či
rozdíl mezi učením askety Gótamy a naším učením, mezi jeho výkladem a
naším?" Poté mniši, aniž by byli spokojení či nespokojení se slovy
asketických poutníků, vstali ze svých míst a odešli, načež si pomysleli:
"Měli bychom porozumět smyslu těchto slov v přítomnosti
Vznešeného." Když se vrátili z almužní obchůzky ze Sávatthí, poté co
pojedli, přistoupili k Vznešenému, vzdali mu úctu, usedli stranou a
vyložili Vznešenému, co se stalo: ... Vznešený pravil: "Mniši,
asketickým poutníkům, kteří takto hovoří, byste měli odpovědět: ´Ale co,
přátelé, jsou vnady (assáda), co je nebezpečí [vada] (ádínava) a co je
únik (nissaranam) u smyslných požitků... u tělesnosti... u pociťování?´
Když budou asketičtí poutníci z jiných škol takto otázáni, upadnou do
nesnází. A z jakého důvodu? Protože to leží mimo jejich oblast
[porozumění]. Nevidím nikoho v tomto světě s jeho bohy, Máry a Brahmy, s
jeho pokolením asketů a bráhmanů, bohů a lidí, kdo by mohl uspokojit mysl
odpovědí na tyto otázky, kromě Tathágaty nebo jeho žáků nebo někoho, kdo
byl od nich poučen.
Smyslné požitky
(káma)
A co jsou, mniši,
vnady smyslných požitků? (1.)Je pět pramenů smyslných požitků
(kámaguna), mniši. Kterých pět? Tvary vnímané okem (čakkhuviňňejjá
rúpá)... zvuky vnímané uchem (sotaviňňejjá saddá)... vůně vnímané nosem
(ghánaviňňejjá gandhá)... chutě vnímané jazykem (dživháviňňejjá rasá)...
doteky vnímané tělem (kájaviňňejjá photthabbá) - které jsou žádoucí,
toužebné, příjemné a libé, spojené s potěšením a vášní. To je pět pramenů
smyslných požitků. A zde, mniši, blaženost (sukha) a radost (somanassa),
jež vznikají v závislosti (patičča uppadždžati) na těchto pěti pramenech
smyslných požitků - to jsou vnady smyslných požitků.
A co je, mniši, nebezpečí
[vada] smyslných požitků? (2.)Zde, mniši, syn z dobré rodiny vydělává na živobytí jako
úředník, zemědělec, obchodník, pastevec, lučištník, královský služebník či
jakoukoli jinou činností, přičemž je vystaven chladu a horku, trpí dotekem
ovádů a moskytů, větru, slunce a různých plazů, umírá hladem a žízní. Toto
je nebezpečí smyslných požitků viditelné zde a nyní (sanditthiko). Smyslné
požitky jsou příčinou (hétu), zdrojem (nidána) a důvodem (adhikarana)
tohoto množství strasti. Jestliže, mniši, syn z dobré rodiny nezíská
žádný majetek, přestože takto pracuje, namáhá se a vynakládá úsilí, tak se
trápí, rmoutí, zoufá si, bije se v hruď a propadá malomyslnosti: ´Marná je
má práce, neplodné je mé snažení.´ Toto je nebezpečí smyslných požitků
viditelné zde a nyní. Smyslné požitky jsou příčinou, zdrojem a důvodem
tohoto množství strasti. Jestliže, mniši, syn z dobré rodiny získá
majetek, když takto pracuje, namáhá se a vynakládá úsilí, tak zakouší
strast a žal při jeho ochraňování: ´Jak si jen zajistím, aby králové nebo
lupiči neodnesli můj majetek, aby ho nespálil oheň, neodplavila ho voda či
se ho nezmocnili nemilí dědicové?´ A když takto chrání a střeží svůj
majetek, odnesou mu ho králové nebo lupiči, spálí ho oheň, odplaví ho voda
nebo se ho zmocní nemilí dědicové. A on se trápí, rmoutí, zoufá si, bije
se v hruď a propadá malomyslnosti: ´Co bylo moje, to už mi nepatří.´ Toto
je nebezpečí smyslných požitků viditelné zde a nyní. Smyslné požitky jsou
příčinou, zdrojem a důvodem tohoto množství strasti. A dále, mniši,
smyslné požitky jsou příčinou, zdrojem a důvodem toho, že se králové se
přou s králi, bojovníci s bojovníky, bráhmani s bráhmany, hospodáři s
hospodáři, matka se synem, syn s matkou, otec se synem, syn s otcem, bratr
s bratrem, bratr se sestrou, sestra s bratrem, přítel s přítelem. A pak ve
svých sporech, hádkách a nesvárech útočí jeden na druhého pěstmi, kameny,
holemi či noži, takže zakoušejí smrt nebo smrtelnou bolest. Toto je
nebezpečí smyslných požitků viditelné zde a nyní. Smyslné požitky jsou
příčinou, zdrojem a důvodem tohoto množství strasti. A dále, mniši,
smyslné požitky jsou příčinou, zdrojem a důvodem toho, že se lidé chápou
mečů a štítů, navlékají luky a toulce, a seřazeni do dvojstupů vyrážejí do
bitvy, kde létají šípy a oštěpy, kde se blýskají meče, a tam jsou
zraňováni šípy a oštěpy, jejich hlavy jsou utínány meči, takže zakoušejí
smrt nebo smrtelnou bolest. Toto je nebezpečí smyslných požitků viditelné
zde a nyní. Smyslné požitky jsou příčinou, zdrojem a důvodem tohoto
množství strasti. A dále, mniši, smyslné požitky jsou příčinou, zdrojem
a důvodem toho, že se lidé chápou mečů a štítů, navlékají luky a toulce, a
vrhají se proti kluzkým valům, na nichž létají šípy a oštěpy, kde se
blýskají meče, a tam jsou zraňováni šípy a oštěpy, poléváni vroucím
kravským trusem, drceni pod těžkými předměty a jejich hlavy jsou utínány
meči, takže zakoušejí smrt nebo smrtelnou bolest. Toto je nebezpečí
smyslných požitků viditelné zde a nyní. Smyslné požitky jsou příčinou,
zdrojem a důvodem tohoto množství strasti. A dále, mniši, smyslné
požitky jsou příčinou, zdrojem a důvodem toho, že lidé vnikají do obydlí a
odnášejí cizí majetek, loupí, přepadávají, páchají cizoložství, a když
jsou pak chyceni, králové je potrestají rozličnými druhy trestů, jako je
bičování, mrskání, tlučení holí, useknutí rukou, useknutí nohou, useknutí
rukou i nohou, useknutí uší, useknutí nosu, useknutí uší i nosu, otevření
lebky, nalévání roztaveného železa do mozku, skalpování hlavy, plnění úst
krví, zapálení těla, zabaleného do látky napuštěné olejem, zapálení rukou,
zabalených do látky napuštěné olejem, stažení kůže z celého těla až
ke kotníkům, stažení kůže od kotníků směrem ke krku, napíchnutí na tyč,
stržení kůže, masa a šlach ostrými železnými hroty, odsekávání masa
z těla, kousek po kousku, řezání železnými hroty a sypání soli do
ran, napíchnutí na železný kůl a otáčení dokola, drcení kostí na morek,
polévání vařícím olejem, sežrání psi či useknutí hlavy mečem, takže
zakoušejí smrt nebo smrtelnou bolest. Toto je nebezpečí smyslných požitků
viditelné zde a nyní. Smyslné požitky jsou příčinou, zdrojem a důvodem
tohoto množství strasti. A dále, mniši, smyslné požitky jsou příčinou,
zdrojem a důvodem toho, že lidé špatně jednají (duččaritam) tělem, řečí a
myslí, následkem čehož po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstanou v bědném
stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle. Toto je rovněž nebezpečí
smyslných požitků viditelné zde a nyní. Smyslné požitky jsou příčinou,
zdrojem a důvodem tohoto množství strasti.
A co je, mniši, únik od
smyslných požitků? (3.)Je to ukáznění (vinajo) a zanechání (pahánam) touhy a vášně
(čhanda-rága) vůči smyslným požitkům. To je únik od smyslných požitků.
Ti asketové a bráhmani,
kteří u smyslných požitků nechápou v souladu se skutečností vnady jakožto
vnady, nebezpečí jakožto nebezpečí a únik jakožto únik, že by mohli sami
plně porozumět smyslným požitkům nebo učit ostatní plnému porozumění
smyslným požitkům - to není možné. Avšak ti asketové a bráhmani, kteří
u smyslných požitků chápou v souladu se skutečností vnady jakožto vnady,
nebezpečí jakožto nebezpečí a únik jakožto únik, že by mohli sami plně
porozumět smyslným požitkům nebo učit ostatní plnému porozumění smyslným
požitkům - to je možné.
Tělesnost [hmota]
(rúpa)
A co jsou, mniši,
vnady tělesnosti? (1.)Jako kdyby zde byla dívka z rodu bojovníků
nebo z rodu bráhmanů nebo z rodu hospodářů, patnáctiletá či šestnáctiletá,
ani příliš vysoká, ani příliš malá, ani příliš hubená, ani příliš tlustá,
ani příliš tmavá, ani příliš světlá. Není právě tehdy nejkrásnější a
nejlíbeznější?" "Je to tak, pane." "A zde, mniši, radost a blaženost, jež
vznikají v závislosti na této kráse a líbeznosti - to jsou vnady
tělesnosti.
A co je, mniši, nebezpečí
[vada] tělesnosti? (2.)Později je možné vidět tuto ženu v osmdesáti, devadesáti či sto
letech, zestárlou, se shrbenými zády, sešlou, opírající se o hůl,
ztrápenou a senilní, s vylámanými zuby, s šedivými vlasy nebo
holohlavou, se svraštělou kůží pokrytou skvrnami. Co myslíte, mniši,
nezmizela její dřívější krása a líbeznost, a nestalo se tak nebezpečí
zřejmým?" "Je to tak, pane." "To je nebezpečí tělesnosti. A dále,
mniši, je možné vidět tuto ženu stiženou nemocí, utrpením, vážnou
chorobou, ležící ve vlastních výkalech a moči, zvedanou a pokládanou na
lůžko ostatními. Co myslíte, mniši, nezmizela její dřívější krása a
líbeznost, a nestalo se tak nebezpečí zřejmým?" "Je to tak, pane." "To je
rovněž nebezpečí tělesnosti. A dále, mniši, později je možné vidět tělo
této ženy, jeden, dva nebo tři dny mrtvé, nadmuté, zčernalé, zmodralé a
hnijící, opuštěné na pohřebišti. Co myslíte, mniši, nezmizela její
dřívější krása a líbeznost, a nestalo se tak nebezpečí zřejmým?" "Je to
tak, pane." "To je rovněž nebezpečí tělesnosti. A dále, mniši, později
je možné vidět tělo této ženy - opuštěné na pohřebišti, jak ho
požírají vrány, jestřáby, supi, volavky, psi, tygři, šakali nebo různé
druhy červů... ze kterého zbyla jen kostra, držená pohromadě šlachami, na
níž dosud lpí maso a krev... ze kterého zbyla jen kostra, držená pohromadě
šlachami, se zaschlou krví bez masa... ze kterého zbyla jen kostra, držená
pohromadě šlachami, beze stop krve a masa... ze kterého zbyly jen volné
kosti, roztroušené všemi směry, tu kosti rukou, tam kosti nohou, holenní
kosti, stehenní kosti, pánevní kosti, páteř a lebka... ze kterého zbyly
jen vybledlé kosti barvy skořápek... ze kterého zbyly jen kosti, staré
více než rok, ležící na hromadě... ze kterého zbyly jen zpráchnivělé
kosti, rozpadající se na prach. Co myslíte, mniši, nezmizela její dřívější
krása a líbeznost, a nestalo se tak nebezpečí zřejmým?" "Je to tak, pane."
"To je rovněž nebezpečí tělesnosti.
A co je, mniši, únik od
tělesnosti? (3.)Je
to ukáznění a zanechání touhy a vášně vůči tělesnosti. To je únik od
tělesnosti.
Ti asketové a bráhmani,
kteří u tělesnosti nechápou v souladu se skutečností vnady jakožto vnady,
nebezpečí jakožto nebezpečí a únik jakožto únik, že by mohli sami plně
porozumět tělesnosti nebo učit ostatní plnému porozumění tělesnosti - to
není možné. Avšak ti asketové a bráhmani, kteří u tělesnosti chápou v
souladu se skutečností vnady jakožto vnady, nebezpečí jakožto nebezpečí a
únik jakožto únik, že by mohli sami plně porozumět tělesnosti nebo učit
ostatní plnému porozumění tělesnosti - to je možné.
Pociťování
(védaná)
A co jsou, mniši, vnady
pociťování? (1.)Zde,
mniši, mnich zcela odloučen od smyslných požitků, odloučen od
neprospěšných stavů, vstupuje a prodlévá v prvním pohroužení (pathama
džhána), které je doprovázeno myšlením a rozvažováním a je naplněno
nadšením a blahem zrozeným z odloučení. Tehdy nezpůsobuje trápení ani
sobě, ani ostatním, ani oběma. Tehdy zakouší pouze pociťování prosté
trápení. Tento stav prostý trápení (abjábadždžha) je nejvyšší vnadou
(parama assáda) pociťování, říkám. A dále, mniši, mnich s utišením
myšlení a rozvažování vstupuje a prodlévá v druhém pohroužení (dutija
džhána), v němž je mysl sjednocena, ve vnitřním uspokojení, bez myšlení a
rozvažování, naplněna nadšením a blahem zrozeným ze soustředění. Tehdy
nezpůsobuje trápení ani sobě, ani ostatním, ani oběma. Tehdy zakouší pouze
pociťování prosté trápení. Tento stav prostý trápení je nejvyšší vnadou
pociťování, říkám. A dále, mniši, s vymizením nadšení mnich prodlévá
vyrovnaně (upekkhako), s uvědoměním (sato) a jasným chápáním (sampadžáno),
zakoušeje stav tělesného blaha, o němž ušlechtilí prohlašují: ´Ten, kdo je
vyrovnaný a uvědomělý, prodlévá blaženě (sukhavihárí).´ Takto vstupuje a
prodlévá ve třetím pohroužení (tatija džhána). Tehdy nezpůsobuje trápení
ani sobě, ani ostatním, ani oběma. Tehdy zakouší pouze pociťování prosté
trápení. Tento stav prostý trápení je nejvyšší vnadou pociťování,
říkám. A dále, mniši, s opuštěním blaženosti i strasti, s ukončením
dřívější radosti a žalu, mnich vstupuje a prodlévá ve čtvrtém pohroužení
(čatuttha džhána), jež není ani strastné ani blažené, které je očištěnou
vyrovnaností a uvědoměním (upekkhásatipárisuddhi). Tehdy nezpůsobuje
trápení ani sobě, ani ostatním, ani oběma. Tehdy zakouší pouze pociťování
prosté trápení. Tento stav prostý trápení je nejvyšší vnadou
pociťování, říkám.
A co je, mniši,
nebezpečí [vada] pociťování? (2.)Pociťování je nestálé (aniččá),
strastné (dukkhá) a je předmětem změny (viparinámadhammá). To je nebezpečí
pociťování.
A co je, mniši, únik od
pociťování? (3.)Je
to ukáznění a zanechání touhy a vášně vůči pociťování. To je únik od
pociťování.
Ti asketové a bráhmani, kteří u
pociťování nechápou v souladu se skutečností vnady jakožto vnady,
nebezpečí jakožto nebezpečí a únik jakožto únik, že by mohli sami plně
porozumět pociťování nebo učit ostatní plnému porozumění pociťování - to
není možné. Avšak ti asketové a bráhmani, kteří u pociťování chápou v
souladu se skutečností vnady jakožto vnady, nebezpečí jakožto nebezpečí a
únik jakožto únik, že by mohli sami plně porozumět pociťování nebo učit
ostatní plnému porozumění pociťování - to je možné. Tak pravil Vznešený. Potěšení
mniši se zaradovali ze slov Vznešeného.
|