Suttanipáta

Sbírka rozprav

Obsah:
1.1. Uraga-sutta  Had
1.2. Dhanija-sutta  Dhanija
1.3. Khaggavisána-sutta  Nosorožcův roh
1.6. Parábhava-sutta  Úpadek
2.10. Utthána-sutta  Povzbuzení
3.12. Dvajatánupassaná-sutta  Zvažování dvojic

Následující texty byly přeloženy ze sbírky Suttanipáta, která se nachází v pátém oddílu (Khuddaka-nikája) Koše rozprav (Sutta-pitaka) pálijského kánonu. Tato sbírka obsahuje podle mínění odborníků nejranější buddhistickou poezii a je v ní zachycen živý duch původního Buddhova Učení, což nám umožňuje přenést se v čase nazpět a okusit něco z atmosféry prvotní buddhistické obce, případně se tím nechat inspirovat i pro nevyhnutelný návrat do přítomnosti. Tento skok časem totiž nic neubírá z Buddhova poselství, které k nám promlouvá dnes stejně jasně jako k lidem před více než 2500 lety. To proto, že základní danosti lidského života a problém utrpení zůstávají pořád stejné a nebyly nijak ovlivněny technickými a společenskými změnami posledních staletí.
To je jasně patrné hned z prvního textu s názvem „Had“, který na příkladě mnicha ilustruje Buddhův univerzální etický ideál, jenž není nijak vázán na konkrétní kulturní oblast či časové údobí.
Druhý text s názvem „Dhanija“ líčí střetnutí nejen dvou osob, ale především dvou rozdílných přístupů k životu. Postava pastevce zde symbolizuje připoutanost a lpění, zatímco vznešená postava Buddhy ztělesňuje ideál nezávislosti a vnitřní svobody.
Třetí text „Nosorožcův roh“, je nádherným popisem toho, jak by měl vypadat život pravého mnicha – askety, který opustil plané světské starosti a zájmy a usiluje o dosažení konečného cíle, arahantství, ještě v tomto životě.
Jen když se člověk oprostí od každodenního „obstarávání“, může obrátit svůj zrak k závažným otázkám své existence, což vyžaduje nejen zdrženlivost ve svém jednání, ale především vytříbenou schopnost jasného myšlení a uvažování (jónisó manasikára). Jakýmsi návodem k tomu má být text s názvem „Zvažování dvojic“, který je náročný především tím, že již předpokládá jistou obeznámenost se základními body Buddhovy nauky.
Text s názvem „Povzbuzení“ je jakýmsi varováním pro ty, kdo by zapomněli na to, že všechny Buddhovy rozpravy jsou praktickým návodem k uskutečňování jeho nauky a nikoli literárními dílky určenými k příležitostnému osvěžení našeho estetického cítění.

Jakub Bartovský (Bhikkhu Gavésakó)

1.1. Uraga-sutta  Had

Mnich, který ukázní svůj hněv, hned jak v něm vyvstane,
tak jako lze léčivými bylinami zastavit šířící se jed,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, který beze zbytku odetne svou vášeň (rága),
tak jako lze u kořene utrhnout lotosový květ,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, který beze zbytku odetne své toužení (tanhá),
tak jako lze vysušit prudce tekoucí proud,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, který beze zbytku vytrhne svou domýšlivost (mána),
tak jako velká povodeň utrhne chatrný rákosový most,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, který nenachází žádné jádro (sára) v bytí,
tak jako na fíkovníku nelze najít květy,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, jenž v sobě nechová žádnou zášť
a překonal bytí v tom či onom stavu,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, jehož [špatné] myšlenky jsou vyhlazeny,
beze zbytku uvnitř odstraněny,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, jenž nezachází příliš daleko
ani nezůstává pozadu,
který překonal celou tuto rozbujelost (papaňča),
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, jenž nezachází příliš daleko
ani nezůstává pozadu
a ví o světě, že „toto vše je falešné“ (sabbam vitatham idan ti),
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, jenž nezachází příliš daleko
ani nezůstává pozadu
a ví prost chtivosti, že „toto vše je falešné“,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, jenž nezachází příliš daleko
ani nezůstává pozadu
a ví prost vášně, že „toto vše je falešné“,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, jenž nezachází příliš daleko
ani nezůstává pozadu
a ví prost nenávisti, že „toto vše je falešné“,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, jenž nezachází příliš daleko
ani nezůstává pozadu
a ví prost zaslepenosti, že „toto vše je falešné“,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, v němž nejsou žádné [zhoubné] sklony (anusajá)
a kořeny všeho neblahého byly vyhubeny,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, v němž není nic zrozeno z úzkosti,
co by mohlo způsobit jeho návrat na tento břeh,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, v němž není nic zrozeno z touhy,
co by u něj mohlo zapříčinit připoutanost k bytí,
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, který odstranil pět překážek (paňča nívaraná),
je bez starostí, překonal nejistotu a vytrhl svůj šíp (salla),
opustí tento i onen břeh,
tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

1.2. Dhanija-sutta  Dhanija

„Uvařil jsem svou rýži a podojil jsem,“
pravil pastevec Dhanija.
„Prodlévám se svou rodinou na břehu řeky Mahí.
Mám zastřešenou chýši a dost paliva pro oheň.
Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

„Jsem prost hněvu a hrubost [mé mysli] (khila) zmizela,“
pravil Vznešený.
„Prodlévám jednu noc na břehu řeky Mahí.
Má chýše je odkrytá a můj oheň vyhasl.
Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

„Nejsou tu mouchy ani komáři,“
pravil pastevec Dhanija.
„Krávy se pasou na zelené louce.
Vydržely by i déšť, kdyby přišel.
Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

„Můj svázaný vor byl dobře sestaven,“
pravil Vznešený.
„Přeplul jsem, překročil jsem na druhý břeh (páragato)
a překonal jsem mocný tok.
Teď už žádný vor nepotřebuji.
Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

„Má žena je poslušná a skromná,“
pravil pastevec Dhanija.
„Žije se mnou již dlouho a je líbezná.
Nedoslechnu se o ní nic špatného.
Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

„Má mysl je poslušná a osvobozená,“
pravil Vznešený.
„Byla dlouhou dobu cvičena a je dobře zkrocená.
Proto ve mně není nic zlého.
Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

„Živím se svým vlastním výdělkem,“
pravil pastevec Dhanija.
„Moji synové žijí se mnou a jsou zdraví.
Nedoslechnu se o nich nic špatného.
Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

„Nejsem ničí nádeník,“
pravil Vznešený.
„Obdržel jsem (svou odměnu) a kráčím širým světem.
Teď už nepotřebuji žádnou mzdu.
Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

„Jsou tu krávy a telata,“
pravil pastevec Dhanija,
„březí kusy i jalovice
a také býk, vůdce stáda.
Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

„Zde nejsou krávy ani telata,“
pravil Vznešený,
„březí kusy ani jalovice,
ani žádný býk, vůdce stáda.
Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

„Kůly jsou pevně zakopány v zemi,“
pravil pastevec Dhanija.
„Nové rákosové provazy jsou dobře spleteny,
a ani telata je nepřetrhnou.
Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

„Zpřetrhal jsem svá pouta jako býk,“
pravil Vznešený,
„tak jako když slon přetrhne liánu.
Nevstoupím již více do [mateřského] lůna.
Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

V tu chvíli se z velkého mraku spustil déšť
a zaplavil kopce i nížiny.
Když Dhanija slyšel, jak prší,
řekl toto:

„Věru nemalý zisk je to pro nás,
kdož spatřili jsme Vznešeného.
Utíkáme se k tobě jako k útočišti, ó Vidoucí!
Buď naším učitelem, Velký mudrci!

Má žena a já budeme poslušně žít
čistým životem vedle Blaženého.
Překonáme zrození a smrt,
a ukončíme tak [veškeré] utrpení.“

„Kdo má syny, těší se ze synů,“
pravil Zlý Mára ).
„Stejně tak, pastevec se těší ze svých krav.
Neboť vlastnictví je pro člověka zdrojem potěšení,
a kdo nic nevlastní, ten se netěší.“

„Kdo má syny, trápí se kvůli synům,“
pravil Vznešený.
„Stejně tak, pastevec se trápí kvůli svému dobytku.
Neboť vlastnictví je pro člověka zdrojem trápení,
a kdo nic nevlastní, ten se netrápí.“

1.3. Khaggavisána-sutta  Nosorožcův roh

Ten, kdo odložil zbraň
a neublížil by ani jedinému tvoru,
neměl by si přát syna ani druha;
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Náklonnost vzniká ze sdružování
a následkem náklonnosti vzniká tato strast.
Kdo vidí nebezpečí zrozené z náklonnosti,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Kdo sympatizuje s přáteli a společníky,
ten ztrácí svůj cíl, spoután v mysli.
Kdo vidí nebezpečí ve známostech,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Starosti o syny a ženy
jsou jako spletité bambusové houští.
Tak jako bambusový výhonek nezapletený [do jiných],
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Jako nespoutaná gazela v lese
jde za pastvou, kam se jí zachce,
právě tak moudrý muž, s ohledem na svou svobodu,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Mezi druhy, ať člověk odpočívá, stojí, jde či putuje,
je neustále vystaven dotazům.
Kdo si hledí své svobody, jež není [pro druhé] žádoucí,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Mezi druhy je zábava a potěšení
a velká láska k synům.
(Ačkoli) odloučení od milého je mu nelibé,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Bez zášti, otevřen do všech čtyř směrů,
spokojen s tím, co přijde,
nebojácně snášeje útrapy,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Těžko se vychází s některými z těch,
kteří odešli [do bezdomoví],
jakož i s laiky žijícími v domech.
Bez starostí o syny druhých,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Odstraniv znaky laika
jako strom s opadaným listím,
přetnuv pouta laika,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Když člověk získá moudrého druha,
ctnostného a pevného společníka,
překonávaje všechny útrapy, měl by s ním kráčet
s povznešenou myslí a bdělou pozorností (sati).

Jestliže nezíská moudrého druha,
ctnostného a pevného společníka,
pak jako král, jenž opouští dobyté království,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Zajisté chvalme to, poštěstí-li se najít si druha.
Lepší či rovnocenní druzi jsou hodni následování.
Nezíská-li je a žije-li bezúhonně,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Kdo viděl zářivé [náramky] ze zlata,
umně zhotovené zlatníkem,
jak do sebe narážejí, jsou-li dva na [jedné] ruce,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

„Právě tak, s druhým bych jen tlachal a přel se.“
Kdo vidí tuto budoucí hrozbu,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Smyslné rozkoše, nádherné, sladké a lákavé,
totiž cloumají myslí ve svých rozmanitých podobách.
Kdo uzřel nebezpečí v pramenech smyslnosti (kámaguna),
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

„Toto je pro mě [jako] nádor, pohroma,
choroba, šíp či hrozba.“
Kdo uzřel tuto hrozbu v pramenech smyslnosti,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Zimu a horko, hlad i žízeň,
vítr a žár, moskyty i hady –
kdo překonal toto všechno,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Tak jako vznešený skvrnitý slon s mohutnými rameny
opouští stádo a žije si v lese, kde se mu zlíbí,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Není možné, aby ten, kdo se těší ze společnosti,
dosáhl [byť jen] dočasného osvobození.
Kdo naslouchá hlasu Syna slunce (ádiččabandhu),
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Kdo překonal trápení s názory
a získanou stezkou dospěl k jistotě (sammattanijámam),
[s myšlenkou:] „Vyvstalo ve mně poznání
a již nemusím být veden nikým jiným,“
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Kdo je bez žádostí, poctivý, bez žízně a pokrytectví,
očištěn od chyb a klamu, netouží po ničem ve světě,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Člověk by se měl vyvarovat zlého druha,
jenž nevidí cíl a dal se na nesprávnou cestu.
Neměl by se sám družit s tím,
kdo koná [zlo] a je nedbalý.
Nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Člověk by měl vyhledávat toho, kdo je učený,
znalec nauky (dhammadhara), vznešený přítel a prozíravý.
Kdo poznal své cíle a rozptýlil své pochybnosti,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Nenacházeje uspokojení v zábavě a potěšení,
nedbaje na blaho světských smyslných rozkoší,
kdo se neoddává zdobení [svého těla] a mluví pravdu,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Opouštěje syna a ženu, otce i matku,
majetek, zrno a příbuzné,
jakož i všechny smyslné rozkoše,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

„Toto je připoutanost,
je tu málo slasti a málo uspokojení,
strasti je zde více; je to [nastražený] háček.“
Když rozvážný muž toto ví,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Přetrhnuv svá pouta,
jako když ryba protrhne ve vodě síť,
jako oheň, který se již nevrací na spáleniště,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Se sklopeným zrakem, kdo se jen tak nepotlouká kolem,
kdo střeží své smysly a opatruje svoji mysl,
nezaplaven [nečistotami], neplanoucí [vášní],
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Odstraniv znaky laika
jako strom s opadaným listím,
opustiv [domov] oděn do žlutého roucha,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Bez žádosti po [lahodných] chutích, nevzrušen [touhou],
bez závazku k druhým,
kdo chodí za almužnou bez zastávek,
nepřipoután v mysli k té či oné rodině,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Odstraniv patero překážek mysli,
odhodiv od sebe všechna znečištění,
kdo je nezávislý a odťal náklonnost i nenávist,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Odloživ slast i strast,
jakož i radost a žal,
kdo získal vyrovnanost, jež je očištěným klidem (upékham samatham visuddham),
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Naplněn úsilím o dosažení nejvyššího cíle (paramattha),
s otevřenou myslí, neochablý, vytrvalý,
vybaven pevnou silou,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Kdo neopouští meditaci o samotě
a neustále žije v souladu s Učením,
jsa si vědom nebezpečí v [různých] stavech bytí,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Kdo směřuje k vyhlazení toužení (tanhakkhaja),
je bystrý, znalý, učený a bdělý,
kdo pochopil Učení, je zdrženlivý a energický,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Kdo se nechvěje,
tak jako lev [se nechvěje] kvůli zvukům,
kdo není nikde zachycen,
tak jako vítr [není zachycen] v síti,
kdo není poskvrněn,
tak jako lotos [není poskvrněn] vodou,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Kdo kráčí vítězně, tak jako lev, král zvířat,
když ukázal svou moc,
ať vyhledává odloučená místa,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Kdo rozvíjí v pravý čas osvobození [mysli]
skrze laskavost (mettá), vyrovnanost (upékhá), soucítění (karuná) a blahovůli (muditá),
bez zábran v celém světě,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Opouštěje vášeň, nenávist i zaslepenost,
přetrhnuv [všechna] svá pouta,
kdo se nechvěje, když život neodvratně končí,
nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

„Lidé se spojují a [navzájem] vyhledávají
ze [sobeckých] důvodů.
Přátele bez [sobeckých] důvodů lze dnes jen těžko nalézt.
Lidé jsou nečistí a chytří
jen s ohledem na svůj vlastní prospěch.“
[Kdo toto ví,] nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

2.10. Utthána-sutta  Povzbuzení

Vstaňte! Posaďte se zpříma!
K čemu je vám spánek?
Vždyť jaký spánek mají ti, kdo jsou nemocní,
ranění a zasažení šípem [toužení]?

Vstaňte! Posaďte se zpříma!
Tvrdě se cvičte za účelem dosažení míru.
Nedopusťte, aby vás oklamal a ovládl král smrti,
když vidí vaši nedbalost.

Překonejte tuto připoutanost,
na níž lpějí bohové i lidé
a kterou vyhledávají.
Nepromarněte [vhodný] okamžik;
ti, kdo nechají utéct svoji příležitost,
naříkají pozdě v pekle.

Nedbalost (pamáda) je skvrna;
poskvrna vyrůstá z nedbalosti.
Skrze bystrost a vědění
by měl člověk vytrhnout svůj šíp.

3.12. Dvajatánupassaná-sutta  Zvažování dvojic

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval nedaleko Sávatthí, ve Východní zahradě, v paláci Migárovy matky. Tehdy, ve sváteční den, patnáctého dne za úplňku, seděl Vznešený k večeru pod širým nebem, obklopen mnišskou obcí. Rozhlédl se kolem po mnišské obci, jež byla naprosto tichá, a pak mnichy oslovil:
Bude-li se vás, mniši, někdo ptát: „Proč nasloucháte oněm naukám, jež jsou dobré, ušlechtilé, spásné a vedou k probuzení?“ měli byste mu odpovědět: „Abychom poznali tak, jak [skutečně] jsou, dvojice jevů.“ – „A o jaké dvojici mluvíte?“ – „Toto je utrpení, toto je vznik utrpení“ – to je první úvaha. „Toto je ustání utrpení, toto je cesta vedoucí k ustání utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní (ditthé va dhammé aňňá), anebo, zbývá-li něco, nenávrat (sati vá upádisésé anágámitá).
Tak pravil Vznešený. A když Blažený (Sugato) toto řekl, Mistr (Satthá) dále pravil:

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jakékoliv utrpení, je to vše kvůli přivlastňování“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním přivlastňování nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.
Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jakékoliv utrpení, je to vše kvůli nevědomosti“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním nevědomosti nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.
Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jakékoliv utrpení, je to vše kvůli formacím“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním formací nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.
Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jakékoliv utrpení, je to vše kvůli vědomí“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním vědomí nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.
Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jakékoliv utrpení, je to vše kvůli doteku“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním doteku nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.
Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jakékoliv utrpení, je to vše kvůli pociťování“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním pociťování nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.
Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jakékoliv utrpení, je to vše kvůli toužení“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním toužení nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.
Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jakékoliv utrpení, je to vše kvůli uchopování“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním uchopování nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.
Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jakékoliv utrpení, je to vše kvůli aktivitě“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním aktivity nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.
Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jakékoliv utrpení, je to vše kvůli výživě“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním výživy nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.
Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jakékoliv utrpení, je to vše kvůli vzrušení“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním vzrušení nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.
Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Kdo je závislý, u toho je chvění“ – to je první úvaha. „Kdo je nezávislý, ten se nechvěje“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.
Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Nehmotné stavy, mniši, jsou klidnější než hmotné stavy“ – to je první úvaha. „Ustání je klidnější než nehmotné stavy“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.
Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „To, mniši, co svět s jeho bohy, Máry a Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, bohů a lidí považuje za pravdu, ušlechtilí se svým dokonalým porozuměním vidí tak, jak to [skutečně] je, totiž jako klam“ – to je první úvaha. „To, mniši, co svět s jeho bohy, Máry a Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, bohů a lidí považuje za klam, ušlechtilí se svým dokonalým porozuměním vidí tak, jak to [skutečně] je, totiž jako pravdu“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.
Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způsobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „To, mniši, co svět s jeho bohy, Máry a Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, bohů a lidí považuje za slast, ušlechtilí se svým dokonalým porozuměním vidí tak, jak to [skutečně] je, totiž jako strast“ – to je první úvaha. „To, mniši, co svět s jeho bohy, Máry a Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, bohů a lidí považuje za strast, ušlechtilí se svým dokonalým porozuměním vidí tak, jak to [skutečně] je, totiž jako slast“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.
Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Tak pravil Vznešený. Mniši byli spokojeni a zaradovali se ze slov Vznešeného. A během tohoto výkladu byly mysli šedesáti mnichů osvobozeny od zákalů díky neuchopování (anupádája ásavéhi čittáni vimuččimsu).