Tika-nipáta

3. Kapitola

65. Káláma-sutta   Rozprava ke Kálámům 

Úvod

Tak jsem slyšel. Jednou, když Vznešený spolu s velkou společností mnichů putoval zemí Kósala, přišel do města Kálámů, nazývaného Késaputta.
Kálámové z Késaputty uslyšeli: "Asketa Gótama, syn z rodu Sakjů, putuje zemí Kósala spolu s velkou společností mnichů a nyní přišel do Késaputty. Takováto dobrá pověst se šíří o vznešeném Gótamovi:
´Takový je Vznešený - je zasloužilý, dokonale probuzený, obdařený věděním a ctnostným jednáním, blažený, znalec světa, nepřekonatelný vůdce praktikujících osob, učitel bohů a lidí, probuzený a vznešený. Ukazuje tento svět s jeho bohy (dévy), zlými pokušiteli [Máry] a Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, s jeho bohy a lidmi, který sám přímo poznal a proniknul. Vykládá učení, které je dobré na počátku, dobré uprostřed a dobré na konci, obdařené smyslem a dobrou skladbou. Prohlašuje úplně dokonalý a zcela očištěný svatý život. Vskutku je dobré vidět takového Zasloužilého.´"
Poté Kálámové z Késaputty přistoupili k Vznešenému. Někteří se mu poklonili a usedli stranou, někteří si s ním vyměnili obvyklá přátelská slova a usedli stranou, někteří v uctivém pozdravu sepjali své dlaně směrem k Vznešenému a usedli stranou, někteří Vznešenému představili svá jména a své rody a usedli stranou, zatímco někteří zůstali v tichosti a usedli stranou.
Když Kálámové z Késaputty takto usedli stranou, oslovili Vznešeného: "Pane, jsou někteří asketové a bráhmani, kteří přicházejí do Késaputty, vykládají a osvětlují jen své vlastní nauky, ale nauky jiných napadají, opovrhují jimi a trhají je na kusy. Jsou také jiní asketové a bráhmani, kteří přicházejí do Késaputty, a také oni vykládají a osvětlují jen své vlastní nauky, ale nauky jiných napadají, opovrhují jimi a trhají je na kusy. Je v nás pochybnost a nejistota ohledně nich, pane. Který z těchto asketů a bráhmanů mluvil pravdu a který lež?"

"Vskutku, Kálámové, máte proč pochybovat (vičikiččhitum) a být nejistí (kankhitum). Nejistota ve vás vznikla ve věci, ve které je třeba pochybovat. Pohleďte, Kálámové, nespoléhejte (no garúti):
(1)na to, co jste získali opakovaným slyšením (anussavéna),
(2)na tradici (paramparája),
(3)na legendy (itikirája),
(4)na to, co je dáno v písmech (pitakasampadánéna),
(5)na teoretické spekulace (takkahétu),
(6)na samozřejmě přijímané ´pravdy´ (najahétu),
(7)na uvážení zdánlivého stavu věcí (ákáraparivitakkéna),
(8)na to, že se nějaký názor shoduje s vašimi představami (ditthinidždžhánakkhantijá),
(9)na něčí přesvědčovací schopnosti (bhabbarúpatája),
(10)na to, že je někdo asketa (samano).

Kálámové, jestliže vy sami víte, jaké věci [stavy] jsou neprospěšné (dhammá akusalá), jaké věci jsou hanebné (sávadždžá), jaké věci moudří neschvalují (viňňugarahitá), jaké věci, jsou-li převzaty (samattá) a konány (samádinná), vedou k neprospěchu (ahitája) a utrpení (dukkhája), pak, Kálámové, byste měli takové věci opustit (padžahejjátha).
Co myslíte, Kálámové, když v člověku vyvstane chtivost (lobha), nenávist (dosa) a zaslepenost (moha), je to pro jeho prospěch (hitája) nebo neprospěch?" "Pro jeho neprospěch (ahitája), pane."
"A když, Kálámové, takový člověk posedlý chtivostí, nenávistí a zaslepeností, přemožen chtivostí, nenávistí a zaslepeností, a s myslí zničenou chtivostí, nenávistí a zaslepeností dokonce zabíjí živé bytosti (pánampi hanati), bere nedarované (adinnampi ádijati), páchá cizoložství (paradárampi gaččhati), mluví lži (musápi bhanati) a navádí i ostatní, aby se chovali stejně, bude to na dlouhou dobu příčinou jeho neprospěchu a utrpení?" "Ano, pane."
"Co myslíte, Kálámové, jsou tyto věci prospěšné (kusalá) nebo neprospěšné (akusalá)?" "Neprospěšné, pane."
"Jsou hanebné (sávadždžá) nebo nejsou hanebné (anavadždžá)?" "Jsou hanebné, pane."
"Moudří je chválí (viňňuppasatthá) nebo je moudří neschvalují (viňňugarahitá)?" "Moudří je neschvalují, pane."
"Převzaty a konány vedou tyto věci k neprospěchu a k utrpení nebo ne? Či jak to ve skutečnosti je?" "Převzaty a konány vedou tyto věci k neprospěchu a k utrpení. Tak to skutečně je."
"Proto, Kálámové, bylo řečeno: nespoléhejte na (1.)... (10.)
Proto, Kálámové, jestliže vy sami víte, že tyto věci jsou neprospěšné, že jsou hanebné, že je moudří neschvalují, že jsou-li převzaty a konány, vedou k neprospěchu a k utrpení, pak, Kálámové, byste měli tyto věci opustit.

Kálámové, jestliže vy sami víte, jaké věci [stavy] jsou prospěšné (dhammá kusalá), jaké věci nejsou hanebné (anavadždžá), jaké věci moudří chválí (viňňuppasatthá), jaké věci, jsou-li převzaty a konány, vedou k prospěchu (hitája) a blahu (sukhája), pak, Kálámové, byste měli takové věci převzít (upasampadždža).
Co myslíte, Kálámové, když v člověku není chtivost (alobha), není nenávist (adosa), není zaslepenost (amoha), je to pro jeho prospěch nebo neprospěch?" "Pro jeho prospěch, pane."
"A když, Kálámové, takový člověk, který není posedlý chtivostí, nenávistí ani zaslepeností, který není přemožen chtivostí, nenávistí ani zaslepeností, a s myslí, která není zničena chtivostí, nenávistí ani zaslepeností, ani nezabíjí živé bytosti, ani nebere nedarované, ani nepáchá cizoložství, ani nemluví lži a nenavádí ostatní, aby se takto špatně chovali, bude to na dlouhou dobu příčinou jeho prospěchu a blaha?" "Ano, pane."
"Co myslíte, Kálámové, jsou tyto věci prospěšné nebo neprospěšné?" "Prospěšné, pane."
"Jsou hanebné nebo nejsou hanebné?" "Nejsou hanebné, pane."
"Moudří je chválí nebo je moudří neschvalují?" "Moudří je chválí, pane."
"Převzaty a konány vedou tyto věci k prospěchu a blahu nebo ne? Či jak to ve skutečnosti je?" "Převzaty a konány vedou tyto věci k prospěchu a blahu. Tak to skutečně je."
"Proto, Kálámové, bylo řečeno: nespoléhejte na (1.)... (10.)
Proto, Kálámové, jestliže vy sami víte, že tyto věci jsou prospěšné, že nejsou hanebné, že je moudří chválí, že jsou-li převzaty a konány, vedou k prospěchu a blahu, pak, Kálámové, byste měli tyto věci převzít.

Kálámové, ušlechtilý žák (arijasávako), který se takto oprostil od žádostivosti (vigatábhidždžho), oprostil od zlovůle (vigatabjápádo), prodlévá bez zaslepení (asammúlho), s jasným chápáním (sampadžáno) a uvědoměním (patissato) ,
(1.)s myslí naplněnou laskavostí (mettá-sahagaténa čétasá),
(2.)s myslí naplněnou soucitem (karuná-sahagaténa čétasá),
(3.)s myslí naplněnou blahovůlí (muditá-sahagaténa čétasá),
(4.)s myslí naplněnou vyrovnaností (upekkhá-sahagaténa čétasá),
proniká a naplňuje jednu světovou stranu, stejně tak i druhou, třetí a čtvrtou, stejně tak i oblasti nahoře, dole, napříč a všude. Takto proniká a naplňuje celý svět ve všech směrech myslí naplněnou laskavostí, myslí naplněnou soucitem, myslí naplněnou blahovůlí, myslí naplněnou vyrovnaností, myslí rozšířenou (vipuléna), zmohutnělou (mahaggaténa), nezměrnou (appamánéna), prostou zášti (averéna), prostou zlovůle (abjápadždžhéna).

Kálámové, ušlechtilý žák, který má mysl prostou zášti (avéračitto), mysl prostou zlovůle (abjápadždžhačitto), mysl neznečištěnou (asamkilitthačitto), mysl očištěnou (visuddhačitto), je tím, kdo nalézá již zde a nyní čtyři útěchy [jistoty] (čattáro assásá).
(1.)´Jestliže existuje onen svět [po smrti] (para loka), jestliže existují plody a následky (phala vipáka) dobrých a špatných činů, pak po rozpadu těla, po smrti, budu zrozen na šťastném místě (sugati), v nebeském světě (sagga loka).´
To je první útěcha, kterou nalézá.
(2.)´Jestliže neexistuje onen svět [po smrti], jestliže neexistují plody a následky dobrých a špatných činů, přece se udržuji již zde a nyní prostý zášti, prostý zlovůle, bezstarostný (anígha) a šťastný (sukhí).´
To je druhá útěcha, kterou nalézá.
(3.)´Jestliže zlo (pápa) dopadá na svého původce, já však nekonám zlé činy, jak by mě mohlo postihnout zlo?´
To je třetí útěcha, kterou nalézá.
(4.)´Jestliže zlo nedopadá na svého původce, tak i v tomto případě jsem očištěn.´
To je čtvrtá útěcha, kterou nalézá."
"Vskutku je to tak, pane, ušlechtilý žák, který má mysl prostou zášti, prostou zlovůle, mysl neznečištěnou, mysl očištěnou, je tím, kdo nalézá již zde a nyní tyto čtyři útěchy.

Výborně, ctěný Gótamo, výborně! Jako kdyby někdo převrácené postavil, skryté odhalil, bloudícímu cestu ukázal či do temnoty lampu vnesl, aby kdo má oči, tvary uviděl, právě tak Vznešený vysvětlil Dhammu mnoha způsoby. My se též obracíme k ctěnému Gótamovi, k Dhammě a k obci mnichů jako ke svému útočišti. Nechť nás ctěný Gótama považuje za laické stoupence, kteří u něj nalezli útočiště, ode dneška až do konce života."